MÍRNOST - SMÍŘENÍ - MÍR

MÍRNOST – SMÍŘENÍ – MÍR

Ráno zpívající jarem…
Chvíle pro nadechnutí života.
Všechno je, jak je. Jak má být.
V harmonii stvořené přírodou.
V mírnosti, smíření, míru…

Mír, který existuje díky smíření a mírnosti.

Mír… slovo, které je tolikrát zneužito.
Pro válku, nenasytnost a zlobu.

Ve jménu míru bojujeme a bráníme ho.
Ve jménu míru zbrojíme a zabíjíme.
Ve jménu míru se necháváme zmanipulovat k válce.

Ale ta válka je v nás.

Je v tobě.
Bojuješ v ní sám proti sobě.
Střílíš do sebe náboji nenávisti a krvelačnosti.
Investuješ do smrti místo do života.
V pokřiveném zrcadle se natřásá tvůj idol – spravedlnost.
Ty sám se stáváš válčícím strojem.

Možná už další jaro plné života nezažiješ.
Možná už ho nevidíš ani dnes.

Přes křik svého rozhořčení žádné jaro nezahlédneš.

Musel by ses ztišit.
Musel by ses smířit – sám se sebou, se životem.
Musel bys zmírnit své vášně.
Naslouchat. Vnímat.
Nechat věci, ať jsou, jak mají být.
Umlčet svá přesvědčení o spravedlivé pravdě.

Je jedno, kolik zbraní vyrobíš. Kolik životů vezmeš.
Tuhle válku nikdy nevyhraješ.
Zničíš jen sebe. Svůj život. Svůj svět.

Jedině když budeš v sobě živit mír, bude mír i kolem tebe.
Mír, v němž bují život svou přirozeností.
Stačí ho tiše přijímat a být jeho součástí.

Nebudeme první civilizace, která neprokázala kvalitu lidskosti.
Pýcha, nenasytnost, nenávist – ďábelské hračičky – nás možná znovu vrátí na start.
Restart. Další pokus o kvalitnější verzi člověka.

Ale možná… možná tentokrát lest prohlédneme.
Vybereme si lásku. Mír.
A konečně postoupíme do vyšší úrovně bytí.

Každý z nás má tu práci sám v sobě.
Zastavit jeden program a nahrát vylepšenou verzi.

MÍRNOST – SMÍŘENÍ – MÍR