NEVADÍ

NEVADÍ

Toužící po lásce, respektu a úctě svých dětí,
hledá ve své minulosti semínka vlastní nedůvěry v sebe..

Listuje zažloutlými stránkami opouštění, snah, nejistot..
Alba vzpomínek zdobí i úspěchy,
radosti, zážitky, štěstí..

Může být na sebe pyšná..
Ale pořád se necítí dost přijímaná..

Kde to je? Co za tím stojí?

Přemýšlí, jaká by měla nebo mohla být, aby získala ocenění, obdiv a úctu svých dětí..

A s úlekem zjišťuje, že je znovu na začátku..
U opouštění, snah a nejistot..
A objevuje je i v jiných vztazích..

Žádný úspěch ani radost, zážitky a štěstí nevyplenily kořeny nedůvěry v sebe..

A pak ji napadne, že to

NEVADÍ ..

Že nejlepší způsob, jak se zbavit snahy je nesnažit se o to..
Že žádné jistoty nejsou, takže nejistota je úplně v pořádku..
Že opouštění umožňuje vpouštění nového..
Že úspěch, radost, zážitky a štěstí prostě jsou a nemusí se považovat za úniky..
Že důvěra v sebe znamená být laskavý i ke své nesebedůvěře..

Že to celé nějak složitě pomotala
a chytila sama sebe do pasti nespokojenosti..

A najednou se v duši rozjasnilo..

Obtížně si vzpomíná, co to vlastně původně řešila a už se nechce znovu zaplétat do svých starých bludů..

Kde to bylo? Co za tím stálo?

Jen vnitřní dialog.
V sobě, dokola omílaný, stále stejný postoj..
...........
NEVADÍ