SCHOVANÁ V BRNĚNÍ

SCHOVANÁ V BRNĚNÍ

Kdysi jsi byla taková hodná, křehká..
A teď jsi tak silná, záhadná..

A já ji uvidím přes opony let..
Tu zranitelnou..
Tu zraňovanou..
Tolikrát rozbitou. Tolikrát opuštěnou.

A roky příbojů a roky odlivů..
Solí slz stvořené..
brnění ochranné obejme tvé srdce.

Stojíš jak skála.
Pevná a laskavá.
Jsi zálivem, který chrání lodě před bouří ..

Ale jak se přiblíží,
blíž, než je bezpečné..
narazí do zdí skleněného žaláře..

Možná se chvíli snaží..
Možná se i zlobí a tlučou pěstmi do mříží..
Ale pak odejdou..
Tak jako tolikrát. Tak jako vždy.

Přibude krustička ledové ochrany..
Přibude důvod ji mít..

Kdo najde odvahu?
Kdo zahlédne tu křehkou dívku vězněnou v brnění?
Kdo obejme tu ledovou horu, aby mohla roztát?
Kdo se stane skálou, aby jí ona nemusela být?
O koho se opře?
Kdo neuhne a nenechá ji padnout?

Kdo jí dá pocit bezpečí, aby mohla vyrůst i bez ochranného brnění?

Ona sama musí dát důvěru
a skočit do děsivé tmy..
Lehnout si bezbranně k nohám zachránce..
Poprvé v životě pocítit bezpečí i ve své zranitelnosti..

Věř, to je velká odvaha.
Tak ji obejmi a pevně ji drž..