STRACH Z NEPŘIJETÍ

STRACH Z NEPŘIJETÍ

námět:
U mě je to o vědomém vnitřním stavu. Vím, že to tak mám a vím vlastně i proč. Je to strach o přijetí sám sebe. Je to strach přijmout, že mě někdo zraní, že mi někdo ublíží (myšleno v CITOVÉ rovině) tak podvědomě dávám zeď a zraňuji se sám tím, že se bráním citům, které mi vlastně ale ze všeho nejvíc chybí. Je to takový pěkně zamotaný kruh. City chybí mému vnitřnímu já, takže bych je vlastně měl dát sobě, jenže to zas nevím jak udělat😊. Jistě, mít se rád. Sic! Snazší je dávat je někomu, ale pak je tam ten strach ze zranitelnosti, tudíž "překážka" v opravdovém otevřeni se (citově).

odpověď:
STRACH Z NEPŘIJETÍ
Něco tak důvěrně známého pro většinu z nás. Cesta za hledáním sebevědomí, sebelásky je cestou, po které musíme jít všichni. Dokonce i ti, kteří se k tomu nepřiznají.

Krásné je, že námět dal muž. Myslím, že muži mívají cestu do hlubin své duše ještě složitější než ženy. Nechtělo se po nich, aby byli citliví. Vlastně to bylo na překážku. To až ženy ve vztahu, si stěžovaly na jejich necitlivost. Do té doby od nich okolí vyžadovalo spíš sílu, pevný postoj, ... a kluci přece nepláčou...

Co si tedy počít s bolestí, kterou cítím, ale nemohu ji bezpečně ventilovat ven? Pokud si při pádu malý kluk odře koleno, a máma a táta mu řeknou, nebreč, jsi přece chlap, to tě nemůže tak bolet, chlap musí něco vydržet... co si ten kluk má myslet? Pro jeho bolest, jeho vyděšení, jeho paniku a šok - ti nejbližší nemají pochopení... Začne raději své pocity, strachy a bolesti skrývat. Stydí se za ně. Má pocit, že není dost dobrý, když cítí..

Vystaví si kolem srdce ochrannou zeď. Na zeď zvenčí namaluje obraz siláka, opory pro ženu, sebevědomého muže..

A ta zeď přitáhne ženu, která hledá siláka, oporu a sebevědomí, které jí samotné chybí.

Srdce muže, ukryté za zdí, skáče radostí... cítí nadšení, touhu, naději... A jak tak skáče, ochranná zeď se naruší.. Odpadne pár cihliček a ze srdce se dere ven nejen láska, ale i skrývaná bolest, strach, touha po pochopení a přijetí toho, kým opravdu jsem...

Jenže ženu přivábil obraz siláka, sebevědomého muže, který jí bude oporou.... A najednou je před ní chlapec, který konečně pouští slzy za všechna rozbitá kolena z dětství....

A ona je zklamaná. Sama je zraněná, sama hledá ochránce, nemá sílu a chuť být muži "matkou".

Pokud tady nedojde k uvědomění a společné snaze o léčení obou .... vztah skončí.

Srdce odmítnutého, zklamaného muže se znovu stáhne za zeď a pořádně utěsní všechny díry. Pro jistotu přidá ještě ostnatý drát, aby se k jeho zdi nikdo moc nepřibližoval.
Zkusil to přece a zase trpěl. Je nebezpečné být sám sebou, je nebezpečné milovat. Láska je nebezpečná..

Jenže láska je zdroj. Z lásky jsme vznikli. Láska je pohon.
Srdce zavřené za zdí trpí a touží.

Jak tedy z toho kruhu ven?

Je třeba vykročit na cestu sebevědomí a sebelásky.
Životní úkol nás všech.
Být si vědom sám sebe (sebevědomí)
a mít rád sám sebe (sebeláska) vyžaduje -
že se poznám
a že se rozhodnu být svůj vlastní fanoušek.

Udělám si bilanci:
Kdo jsem, kde jsem, co jsem dostal do života za karty
a jak jsem s nimi dosud hrál.

Vědom si sebe, dojdu k uvědomění, že mám svoji zeď a proč jsem si ji postavil, k čemu byla dobrá a k čemu dobrá není.

Jsem, kdo jsem a nejsem nikdo jiný.
Abych mohl být sebou i před někým jiným, musím mu pravdivě ukázat, kdo jsem a ne ho lákat na obraz někoho, kdo nejsem.Najít odvahu k pravdě může být těžší, než se zdá.

Ale to je právě ten úkol. A abychom byli silní, potřebujeme přece těžké činky. Jakmile se naučíme zvládnout těžký úkol, už víme, že se můžeme na svou sílu spolehnout.

Asi na svou zeď nebudeme chtít nakreslit obraz malého kluka, který brečí nad rozbitým kolenem...
Stačí, když tam nebudeme mít toho siláka...

Úplně nejlepší bude, když pomalu začneme tu zeď rozebírat a budeme pravdivě reagovat na všechno, co k nám spoza zdi přijde.
Pravdivě v ten daný okamžik, v té dané situaci.
Vědom si svých karet v ruce.
Ano, mám strach ukázat slabost.... tak zkusím, co to udělá, ale budu to mít pod kontrolou... ne v úlevné euforii vysypat na partnerku všechna svá zranění... ale nějak jinak - nově -
třeba
mám trochu potíže projevovat city, vím to, a právě se snažím na tom pracovat - ocením, když mi řekneš jak se cítíš a ocením, když ti budu moct i já říct, co zrovna cítím, aby nedocházelo ke zbytečnému nedorozumění jen proto, že jsem jak slon v porcelánu...

Pravda je velká úleva. Člověk je otevřený, srozumitelnější, lidštější... Ani jeho partner se nebojí odkrýt své karty a položit je na stůl.
Jeden druhému mohou být partnery v hledání nejlepší možné společné "hry". Dát dohromady své karty a rozšířit své možnosti.
I dvojky se někdy hodí do hry, nejen žolíci...

Přeji vám odvahu pro odstranění zdi, abyste ve své pravdivé kráse přilákal k sobě tu pravou lásku.