TOHLE JSI TY

TOHLE JSI TY

Jednoho dne se prodereš džunglí bolestí..
Vystoupáš ferraty obav, strachů, křivd a hněvů..
Projdeš tornádem myšlenek v mysli..
Odeženeš vábničky závislostí, zvyků a přijatých pravd..

.. a dosáhneš vrcholu pomyslné hory,
z něhož vidíš a vnímáš všechno zhora..

Z výšky, která umožňuje vnější pohled na to,
čím jsi byl pohlcen natolik,
že jsi o vrcholu hory neměl tušení...

Co na tom, že za tvým vrcholem se odkryly vrcholy další..
Dimenze a světy, ke kterým opět nemáš přístup
a netušíš jak a jestli se k nim budeš moct někdy přiblížit..

Teď jsi tady.

Zalykáš se nádherou světa, života
a žasneš nad dokonalostí cesty,
která ti umožnila vystoupat sem..

Všechny ty potíže, bolesti a strachy..
Nezlomné postoje, nahrané programy, přijatý světonázor..
Svádění z cesty turbulencí mysli a těla..
... byly jen překážkami, které sis sám vytvořil na cestě k sobě..

Nic z toho jsi nikdy nebyl ty...
Sebe jsi právě objevil.

Můžeš vnímat,
že přicházejí a odcházejí bolesti těla, strachy, hněv i vztek..
že přicházejí a odcházejí myšlenky, pocity, informace a názory..

Ty jsi ten, kdo je vnímá.

Cosi stálého, neměnného v tobě,
kdo všechno tohle měnící se jednoduše vnímá.

TOHLE JSI TY

Z klidu hory, která však není vně tebe ale uvnitř tebe,
vnímáš hru života, která tě má mást a pohlcovat,
aby ses jako hrdina prosekal překážkami vnějšího světa
k podstatě, k cíli, ke smyslu, k lásce..

Dokud nebudeš pevně ukotvený na vrcholu své hory,
bude tě vnější svět pokoušet,
stahovat zpět svým nepochopením, výsměchem, neláskou...

Možná ještě několikrát spadneš dolů..
Ale čím častěji znovu vystoupáš na vrchol,
tím silnějším se staneš.

Už nikdy nemůžeš zapomenout, na co ses rozpomněl..

TOHLE JSI TY