Stojíš jak rytíř v brnění
Bojuješ, kde ti řeknou, že máš bojovat..
Vidíš, co ti ukážou úzkým průzorem tvé přilby.
Věříš tomu, co ti umožní si myslet…

Přišla jemná, klidná, vyrovnaná..
a přála si, abych jí pomohla být
jemnější, klidnější a vyrovnanější..

Nový den rozzáří obzor.
Přinese vzpomínky plné citů.

Možná ti kdysi stačilo,
že ses líbila..
Stále se chceš líbit,
ale už to nestačí..

Jak s páskou na očích
klopýtáme realitou vlastních dní,
když odmítáme vidět a vnímat svou starou bolest a žal.

Žaloba, ženo,
je přijata k projednávání ..

V krajině Zemi jsem ženou,
dávám lásku mužům
a oni ji nevracejí zpět..

Boj o energii.
Boj o život, o přežití…

Možná se chvílemi stydím..
Za své vrásky..
Za své emoce..

Jako dítě jsem se učila hrát
na sestřinu starou kytaru..

Nebraň se..
Poznej tu hloubku..

Důvěra, bezpečí,
láska, která pro tebe přirozeně je..
je to, co potřebujeme cítit
v našich blízkých vztazích..