VYZNÁNÍ "ANDĚLA S ČERNOU HŘÍVOU" pro Martin Kaczmarczyk

Občas se dějí věci,
které nechceme.

Dostala jsem zprávu,
že mám zase tvořit,
že mám zase psát..

Když si lehnu na vodu,
nese mě..

Být sám, zůstat sám
.. strach, který se zakusuje do našeho nitra
a nutí nás přebývat i v těžkých a složitých vztazích.

Jednoho dne opustíš své učitele.

Jednoho dne mi došlo,
že jsem samostatný svět...

Přepadla mě nenávist a zalily mě slzy staré bolesti.
Vylily se z chodeb mé duše, kterými jsem dlouho nechodila.

Jestli člověk doufá a věří,
že bude líp...
že se něco nebo někdo změní
a zase nebo konečně bude dobře..

Čekám si ve svém světě na časy,
kdy bude i venku líp.
Kdy budou nasycena lidská dramata
potřebou nenávidět a věřit manipulátorům
a konečně vyjde slunce srdce vnímání.

Není nutno, aby bylo veselo
Aby nebylo smutno,
aby se nebrečelo...

Život se odvíjí jak klubko vlny.
Splétá se do vzorů. Hladce i obrace.