ZÁCHRANÁŘ
ZÁCHRANÁŘ
Příběh jedné skvělé ženy..
a věřím, že se v něm najde mnoho z nás – žen i mužů.
Přesto budu psát z pozice ženy, aby byl příběh srozumitelný. Vím ale, že i mnoho mužů zachraňuje ženy a dočkají se trpkých konců.
…………………………………………
Na začátku vztahu se muž jeví jako vyrovnaný, silný, dospělý. To mě k němu přitáhne. Konečně chlap, ke kterému mohu vzhlížet, vážit si ho a cítit se s ním chráněná a v bezpečí.
Za nějaký čas vidím jeho problémy, jeho špatné návyky, slabosti. Protože vím jak, snažím se mu pomoct. I když se mi moc nechce, protože bych byla raději, kdyby už mou pomoc nepotřeboval. Ale věřím, že se mou pomocí rychle něco změní a bude z něj ten můj vysněný muž.
Jenomže v mých očích spadne někam dolů a já jsem nad ním. Ze silného muže je zase slabý a cítím, jak jsem zklamaná.
Původní nadšení ze vztahu mizí.
Ten, ke komu jsem vzhlížela, protože…
se proměnil na někoho, na koho shlížím, protože…
Muž, který se cítil krásně, když byl oceňován a obdivován, se najednou cítí být nedokonalým a i on těžce nese změnu energie ve vztahu.
Pro ocenění, obdiv a pocit, že jsem žádoucí, proto odchází za jinou, raději "méně dokonalou" ženou.
A tak se naše hrdinka setkává znovu a znovu s nevěrou, opuštěním, zklamáním a ztrácí víru, že někde vůbec je pro ni dost dobrý muž. Utvrdí ji to v pocitu, že je lepší než muži.
………………………………………..
Nějakou dobu trvá, než si žena tento opakující program uvědomí.
Utvrzuje se, že s takovým mužem, přece nemohla být. Opakuje si, já jsem přece taková. Tohle umím, tak co bych nepomohla. Pomáhám tak cizím lidem, je to moje poslání. To jsem já.
A pak přijde ta chvíle, kdy uvidí, jak svým postojem záchranáře, mění své vztahy na závislostní. Jak se z partnerky, která touží po vyrovnaném vztahu, stává matkou, pečovatelkou, záchranářkou a z muže tak dělá slabého dorůstajícího chlapce, který má potřebu matčiny ochrany a rady, ale současně touhu dospět a od ní se osvobodit.
Následuje uvědomění, proč ona sama touží a potřebuje k muži vzhlížet. Proč potřebuje jeho ochranu a sílu. Uvidí svoji vlastní slabost a strach, jestli to všechno zvládne. Jak by bylo úlevné spolehnout se na jeho zdroj energie.
Uvědomění, proč má potřebu pomáhat lidem. I přes ně se dosycuje. Materiálně, ale i emocionálně a mentálně. Nabíjí ji, když ji oceňují, chválí ji, opakují, jak ji potřebují. Dává jí to pocit, že je dobrá, užitečná. Narůstá její sebevědomí.
Ale současně ji to všechno záchranářství velmi vyčerpává. Jako by tato role prorostla do osobnosti natolik, že dusí a nenechá růst role jiné.
……………………………………….
Získávání energie zvenčí nás drží v kolečku závislostních vztahů.
Potřebuji energii a tak dávám energii, abych si koupila to, co nemám. Dávám a nějakou formou se mi vrací.
Ale téměř vždy vzniká deficit.
Něco v životě mi chybí.
Zdraví, peníze, pěkný vztah, radost.
……………………………………
Jestliže mám někde málo a jinde mám moc, projeví se to jako nerovnováha.
V mém světě se potom objevují lidé, kteří doplňují, nebo se aspoň jeví, že by mohli doplnit, nerovnováhu moji, avšak nerovnováhou svou.
Vyrovnaný člověk nemá důvod doplňovat něčí nerovnováhu. Vyrovnaný člověk, vedle sebe chce mít také vyrovnaného člověka.
Je mu jasné, že k tomu, aby se sám dostal do rovnováhy, musel si projít řadou vzletů a pádů a najít si to místo, kde dokáže lépe balancovat kolem středu.
I on na této své cestě potkával lidi, kteří mu pomáhali a kterým pomáhal on. Dnes už je vděčný, za všechny své pády, protože právě tak mohl objevit svou vlastní sílu. Dnes už ví, že pomocí jiným často jen oddálil jejich schopnost dozrát. Dnes už ví, že pomoc od jiných byla často ztrátou vlastní moci, byť tehdy byl a stále je za ni vděčný.
Pro změnu programu, který vysílá v našem životě stále stejné příběhy, je potřeba ho především uvidět a potom ho změnit za jiný.
Nový postoj bude pro nás nějaký čas velmi nepřirozený. Jako bychom ztráceli sami sebe a stylizovali se do něčeho, čím nejsme. Vzdát se závislostního chování je vždy nepříjemné. Abstinenční příznaky bolí.
Jednou však žena z našeho příběhu utlumí svoji potřebu pomáhat jiným a nechá je růst svými omyly.
Energie, která tak zůstane u ní, jí může přinést větší stabilitu v životě tím, že se zaměří na posílení svých slabších stránek. Zajistí se tak, aby neměla strach z nedostatku. V této nové síle už nebude její prioritou vzhlížet k muži z důvodu jeho, často iluzorní, síly.
Ocitne se ve světě, kde je všechno tak nějak normální. Nemáme moc ani málo. Nelítáme k oblakům a ani se nepropadáme do propastí. Partnerský vztah se stává klidným plynutím dvou loděk na vodě.
Obdiv a potřebu nahradí vděčnost a spokojenost.
Pomoc jiným lidem se bude dít přirozeně z přebytku, bez potřeby doplňovat si tím chybějící energii.
Červená vesta záchranáře bude viset někde v komoře pro případy nouze a jako připomínka toho, že mám talent hrát ve svém příběhu roli
ZÁCHRANÁŘ