Tělo je tak moudré.
Vypne tě, uloží do postele, vezme ti hlas i sílu ..
Tady budeš, ani se nehneš a budeš poslouchat!!
Rozkáže jak milující, ale přísná matka.

Ó PRAVDO
Kéž bychom tě znali...
Nemuseli žít v omylech a domněnkách..

Držel jsi zrcadlo, ve kterém jsem viděla sebe..
Ale nevěřila jsem tomu obrazu..
Přes mlhu své touhy a přání jsem neviděla,
co jsi mi ukazoval.

Na trávě pod nebem ležím a dívám se k Bohu.
Mé ruce odťaté, mé nohy zlámané, mé rány krvavé..
Bez síly vstát a žít čekám na poslední výdech..
S nadějí a touhou po lásce, která mi byla odepřena,
chci se pro ni vrátit domů..

HOLKA DO NEPOHODY..
to zní jako lichotka...

Už nejsem holčička zachumlaná do máminy peřiny.

Osamělost je následkem
vlastního postoje k ostatním.

Je CHTĚNÍ špatné nebo je dobré?

"Z nějakého důvodu máš pocit,
že máš všechny poučit a
otevřít jim oči.."

Začalo to hned ráno.
Telefonát..
Taková nespravedlnost..
No to snad není možný...

Když ztráta lásky nepřinese nenávist,
byla to láska.
Láska, která byla, protože je.

Myslím si, že představy většiny lidí o tom,
jak by měl vypadat svět, ve kterém by byli šťastní,
se v zásadě moc neliší.